Endoskopicky asistovaný odběr temporoparietální fascie z jedné incize pro jednodobou rekonstrukci boltce
H. H. Nguyen, H. T. T. Tran, H. T. T. Nguyen
Úvod: Temporoparietální fasciální laloky (TPFF) se hojně používají ke krytí opěrné kostry při rekonstrukcích ušních boltců. Odběr laloků se většinou provádí otevřenou metodou, která je sice jednodušší, ale často vede ke vzniku nevzhledných jizev a ke ztrátě vlasů. Rádi bychom představili sérii případů, při nichž byla použita technika odběru laloků za asistence endoskopu z jediného kosmeticky přijatelného řezu nad ušním boltcem. Pacienti a metody: Prospektivní studie z období od června 2018 do září 2021 na pacientech, kteří podstoupili jednodobou totální rekonstrukci ušního boltce s použitím autologní kostní chrupavky a porézního polyethylenového (PPE) rámce. Proměnné zahrnují věk, pohlaví, přežití laloku a také vizuální výsledky a komplikace. Výsledky: Celkem bylo odebráno 61 TPFF k zakrytí 15 autologních kostních chrupavek a 46 konstrukcí z PPE u 60 pacientů (jeden pacient byl operován na obou stranách). Odběry TPFF byly provedeny endoskopickou technikou z jednoho ušního řezu. Nebyla zaznamenána žádná nekróza laloku, žádné krvácení a žádný případ nevyžadoval odstranění konstrukce. Pouze u 7/61 (11,5 %) boltců došlo k malému obnažení kostry, které se vyřešilo samo nebo vyžadovalo pouze lokální krytí kožním lalokem, z toho u 3 laloků v důsledku infekce a u 1 laloku došlo k poraněním frontální větve faciálního nervu. Závěr: Jednodobá rekonstrukce ušního boltce je náročná operace, avšak pro malé děti velmi přínosná. Pomocí endoskopické techniky z jedné incize můžeme získat dostatečně velký TPFF s vysokou životaschopností zajišťující plné krytí autologní chrupavčité nebo PPE kostry. Tato metoda je spolehlivá a s pokročilým výcvikem reprodukovatelná. Z přehledu literatury vyplývá, že naše studie je pravděpodobně největší sérií endoskopicky asistovaných odběrů TPFF a první studií, která zavedla endoskopickou techniku s jednou incizí u rekonstrukce ušních boltců.
Dočasný kožní kryt u měkkotkáňových sarkomů končetin – naše indikace
J. Matějovská, P. Christodoulou, V. Šorelová, M. Fridrichová, Z. Matějovský
Úvod: Umělé kožní náhrady se postupně vyvinuly pro řešení popálenin a defektů v obecné chirurgii. V onkologické chirurgii se používají zejména u kožních nádorů, kde je hlavní indikací dokončení resekce okrajů po neúplné excizi (R1,2). Toto není indikací u sarkomů, kde je vždy primární snahou široké odstranění nádoru (R0). Smyslem práce je ukázat možné vzácné indikace pro umělé dočasné kožní krytí (UDKK). S rozvojem nových možností rekonstrukční chirurgie se snižují zejména zánětlivé komplikace, ale současně se prodlužuje i operační čas a krevní ztráty. Materiál a metody: Ze souboru 594 pacientů se sarkomy měkkých tkání končetin operovaných od 1. 1. 2014 na ortopedické klinice FN Bulovka v Praze bylo vybráno 97 pacientů s lalokovými plastikami či UDKK a z těch byl zhodnocen soubor pacientů, kde bylo použito UDKK. Výsledky: UDKK bylo použito u 11 pacientů. Ve dvou případech byl použit Aquagel, ve čtyřech Parasorb a v pěti COM 30. Nejčastějšími lokalitami byla noha (6×), femur (3×) a bérec (2×). V sedmi případech se jednalo o nediferencované sarkomy, ve dvou o synoviální sarkomy a v jednom případě myxofibrosarkom a MPNST. V pěti případech bylo indikováno překrytí šlach, ve čtyřech kosti a v jednom případě cévy. Deset z 11 indikací byly recidivující sarkomy, kde byl plánovaný rozsáhlejší rekonstrukční výkon, hrozilo riziko zánětu nebo nebyla jasná histologie. Další vhodná indikace UDKK je možnost dvoudobé operace u sarkomů měkkých tkání končetin k zamezení nežádoucích účinků protrahovaného operačního výkonu na perfuzi laloků i pacienta. Diskuze: Je diskutován nejen anesteziologický, ale i onkologický vliv protrahované anestezie na pacienta jakož i vliv možných komplikací takové anestezie na vitalitu laloků. Dále jsou rozebrány jednotlivé indikace a jejich alternativní řešení, výhody a nevýhody. Závěr: UDKK je dobré řešení umožňující následnou bezpečnou rekonstrukci na erudovaném pracovišti plastické chirurgie v plném komfortu. I když jsou tyto indikace vzácné, mělo by být toto řešení v repertoáru pracovišť zabývajících se onkologickou problematikou. Dvoudobé řešení může být bezpečnější z hlediska peroperační perfuze zejména volných laloků a může příznivě ovlivnit i celkový stav onkologického pacienta.
Modifikovaná technika odběru stopkovaného laloku velkého prsního svalu po rozšířené resekci manubria u recidiv nádorů cervikotorakálního spojení
P. N. C. Girotti, G. Djedovic, W. Elsaesser, P. Tschann, I. Königsrainer
Úvod: Problém náhrady tkání po resekci manubria lze standardně řešit pomocí stopkovaného laloku velkého prsního svalu, který se odebírá z akcesorního řezu. Nedávno jsme zavedli alternativní a jednodušší techniku odběru, a to i v kritických případech (pacienti s recidivou nádoru a po radiochemoterapii), která zlepšuje estetický výsledek a umožňuje odebrat adekvátní svalový lalok pro optimální krytí hrudní stěny. Materiál a metody: Retrospektivní analýza jednoho centra v letech 2017–2020. Odběr laloku byl proveden subkutánně za použití stejné linie resekčních řezů, čímž byly ušetřeny klavikulární a horní sternokostální části prsního svalu. Výsledky: Patnáct pacientů s recidivou nádoru po radiochemoterapii a postižením horní hrudní apertury podstoupilo resekci manubria s přidruženou rozšířenou horní mediastinální disekcí a s náhradou tkání pomocí pektorálního laloku odebraného naší technikou. Většina (70 %) pacientů měla bezproblémový průběh rekonvalescence a vykazovala uspokojivé estetické výsledky a nízkou morbiditu v donorském místě. Čtyři (26 %) pacienti měli závažné komplikace, které si vyžádaly chirurgickou revizi. Všichni pacienti měli časnou pooperační mobilizaci ramen bez funkčního deficitu nebo estetické deformace. Závěr: Stopkovaný lalok velkého prsního svalu (modifikovaný odběr) poskytuje adekvátní náhradu horního hrudního vchodu s vynikajícími estetickými a funkčními výsledky, a to i u vysoce rizikových pacientů.
Oboustranný latissimus dorsi lalok v jednodobé rekonstrukci prsu
L. Dražan, M. Knoz, L. Streit, A. Cheimaris
Autoři ve své práci prezentují techniku bilaterální rekonstrukce prsu u pěti pacientek, umožňující současný odběr obou myokutánních laloků latissimus dorsi. Tři pacientky podstoupily oboustrannou okamžitou rekonstrukci po profylaktické mastektomii. U jedné pacientky byla provedena sekundární rekonstrukce a u jedné pacientky byl použit myokutánní lalok latissimus dorsi k rekonstrukci po profylaktické mastektomii a rekonstrukci implantáty s následnou oboustrannou nekrózou kůže. Popsaná technika umožňuje bezpečnou rekonstrukci prsu v rámci jednoho operačního výkonu. Průměrná doba operace byla asi 4 hodiny, čímž se tato operace řadí do středu spektra rekonstrukcí, mezi rekonstrukce volnými laloky a prsními implantáty.
Podkožní hibernom ramene prezentující se jako atypický lipomatózní nádor – kazuistika
F. Ghieh, P. Beaineh, A. Ibrahim
Hibernomy jsou nádory měkkých tkání vycházející z pozůstatků hnědého tuku. Jedná se o vzácné útvary, které mohou mít různou klinickou prezentaci od náhodných asymptomatických útvarů až po bolesti způsobené útlakem nervů. Předkládáme případ 52letého muže, u kterého se na ultrazvuku a magnetické rezonanci zobrazoval atypický lipomatózní útvar. Útvar byl vyříznut a odeslán na patologii s výsledkem, že se jedná o hibernom. Při léčbě takovýchto nádorů bychom měli být bdělí, protože se může jednat o maskovaný liposarkom nízkého stupně. Nejlepším postupem k dosažení definitivní diagnózy je chirurgická biopsie nebo excize.
Záchrana obnaženého lebečního implantátu v terénu ozářené nekrotizované kůže hlavy pomocí volného laloku latissimus dorsi a čelního laloku – kazuistika
G. Taliat, K. M. Kumar, S. Shivalingappa
Nekróza kůže vlasaté části hlavy po kranioplastice a následné obnažení implantátu je obávanou komplikací a je třeba ji urychleně řešit. Konvenčně se často doporučuje odstranění implantátu, aby se zabránilo pozdní infekci. Předkládáme případ nekrózy skalpu po kranioplastice s použitím titanové síťky u pacienta, který podstoupil excizi gliomu a radioterapii. Pomocí volného svalového laloku latissimus dorsi jsme implantát zachránili. U pacienta přetrvával durální leak, který byl řešen stopkovaným extendovaným čelním lalokem a odsavným drénem pod lalokem latissimus dorsi. Úspěšně jsme zastavili únik mozkomíšního moku a adekvátně zakryli defekt, čímž jsme dospěli k závěru, že svalové laloky jsou velmi užitečné pro záchranu obnažených implantátů.