Hodnocení resekčních okrajů u spinocelulárního karcinomu dutiny ústní
D. Král, P. Tvrdý, L. Šašková, J. Zapletalová, J. Michálek, R. Pink
Úvod: Chirurgická léčba je primární metodou léčby spinocelulárního karcinomu dutiny ústní. Cílem chirurgického zákroku je úplné odstranění nádoru s dostatečným lemem zdravé tkáně v jeho okolí. Resekční okraje představují důležitý faktor pro plánování další léčby a pro odhad prognózy onemocnění. Resekční okraje lze rozdělit na negativní, těsné a pozitivní. Pozitivní resekční okraje jsou považovány za prognosticky nepříznivý faktor. Prognostický význam těsných resekčních okrajů však není zcela jasný. Cílem této studie bylo zhodnotit vztah mezi resekčními okraji a recidivou onemocnění, přežitím bez onemocnění a celkovým přežitím. Materiál a metody: Studie zahrnovala 98 pacientů, kteří podstoupili operaci pro spinocelulární karcinom dutiny ústní. Při histopatologickém vyšetření byly resekční okraje každého nádoru hodnoceny patologem. Okraje byly rozděleny na negativní (> 5 mm), těsné (0–5 mm) a pozitivní (0 mm). Recidiva onemocnění, přežití bez onemocnění a celkové přežití byly hodnoceny podle jednotlivých resekčních okrajů. Výsledky: K recidivě onemocnění došlo u 30,6 % pacientů s negativními resekčními okraji, u 40,0 % s těsnými resekčními okraji u a 63,6 % s pozitivními resekčními okraji. U pacientů s pozitivními resekčními okraji bylo prokázáno signifikantně kratší přežití bez nemoci a kratší celkové přežití. Pětileté přežití bylo 63,9 % u pacientů s negativními resekčními okraji, 57,5 % u pacientů s těsnými resekčními okraji a pouze 13,6 % s pozitivními resekčními okraji. Riziko úmrtí bylo 3,27× vyšší u pacientů s pozitivními resekčními okraji ve srovnání s pacienty s negativními resekčními okraji. Pozitivní resekční okraje představují negativní prognostický faktor, což se potvrdilo i v naší studii. Ohledně definice těsných a negativních resekčních okrajů ani ohledně prognostického významu těsných resekčních okrajů neexistuje jednoznačný konsenzus. Mezi faktory, které mohou přispívat k nepřesnosti hodnocení resekčních okrajů, patří smrštění tkáně po excizi a po fixaci vzorků před histopatologickým vyšetřením. Závěr: Pozitivní resekční okraje byly spojeny s významně vyšším výskytem recidivy onemocnění, kratším přežitím bez onemocnění a kratším celkovým přežitím. Při porovnání výskytu recidivy, přežití bez známek onemocnění a celkového přežití mezi pacienty s těsnými a negativními resekčními okraji nebyly rozdíly statisticky významné.
3D barevný ultrazvukový doppler v pooperačním monitoringu vaskularizovaného transferu lymfatických uzlin
F. Jonáš, K. D. P. Alejandro, P. Keša, L. Lambert, A. Burgetová, L. Šefc, P. Tichá, O. Měšťák
Úvod: Vaskularizovaný transfer lymfatických uzlin (vascularized lymph node transfer – VLNT) představuje již relativně zavedenou mikrochirurgickou techniku v léčbě lymfedému. Její užití je vhodné zejména u pokročilých stádií lymfedému, kdy již není lymfo venózní anastomóza (LVA) indikována pro pokročilou sklerotizaci lymfatických cév. Pokud je transfer uzlin prováděn izolovaně bez kožního ostrovu, jsou možnosti pooperačního monitoringu omezené. Cílem studie bylo vyhodnocení užití vysokofrekvenčního ultrazvuku s barevným dopplerem k monitoringu stopkovaných lymfatických laloků. Metody: Celkem 15 laloků bylo elevováno na stopce a. et v. thoracica lateralis u potkanů kmene Wistar. Axilární svazek byl šetřen pro zachování mobility a komfortu zvířat. Vzorek byl rovnoměrně rozdělen do 3 následujících skupin: skupina A, arteriální ischemie; skupina B, žilní okluze; skupina C, zdravá skupina. Výsledky: Ultrazvukové snímky a trojrozměrné rekonstrukce z dopplerovského ultrazvuku poskytly potřebné informace o morfologii laloků a o případných patologických změnách. Překvapivě jsme nalezli žilní průtok u skupiny A. Toto zjištění podporuje teorii pumpy a koncept venózního VLNT. Závěr: Použití trojrozměrného barevného ultrazvukového doppleru je efektivní metodou pro monitoring lymfatických laloků bez kožního ostrovu. Trojrozměrná rekonstrukce usnadňuje vizualizaci morfologie laloku a případnou detekci patologie. Tuto metodu není těžké si osvojit. Námi použité vybavení bylo uživatelsky přívětivé i v nezkušených rukách rezidenta a nálezy je možné kdykoli analyzovat zpětně, jeli to třeba. Použití trojrozměrné rekonstrukce stírá problémy spojené se subjektivním hodnocením v monitoringu VLNT.
Zachování supraklavikulárního nervu při přenosu laloku supraklavikulárních lymfatických uzlin
M. E. C. Yildirim, S.-H. Chen, S. A. Mousavi, H. C. Chen
Přenos lymfatických uzlin se v poslední době stal jednou z oblíbených technik chirurgické léčby lymfedému. Naším cílem bylo zhodnotit pooperační necitlivost donorského místa a další komplikace u pacientů, kteří podstoupili přenos laloku supraklavikulárních lymfatických uzlin k léčbě lymfedému se zachováním supraklavikulárního nervu. V letech 2004–2020 bylo retrospektivně přezkoumáno 44 případů přenosu lymfonodózního supraklavikulárního laloku. V dárcovské oblasti bylo provedeno klinické hodnocení senzitivity při pooperačních kontrolách. U 26 pacientů nebylo žádné znecitlivění, 13 pacientů mělo krátkodobou necitlivost, 2 pacienti měli necitlivost po dobu > 1 roku a 3 pacienti měli výpadek čití po dobu > 2 let. Domníváme se, že pečlivým zachováním větví supraklavikulárního nervu lze předejít závažné komplikaci v podobě necitlivosti v oblasti klíční kosti.
Stanovení adekvátní doby cévní perfuze volných myokutánních laloků cross-leg latissimus dorsi
při rekonstrukci složitých defektů dolních končetin
M. Elyounsi, M. Ali, M. Makboul, A. Asklany, M. Elshazly
Úvod: Defekty dolních končetin mohou být způsobeny různými příčinami, vč. infekcí, cévních onemocnění, resekcí nádorů a drtivých nebo avulzních poranění. Léčba defektů dolní končetiny představuje složitý problém, zvláště pokud jsou defekty rozsáhlé s hlubokou ztrátou měkkých tkání. Tato poranění je obtížné krýt lokálními kožními laloky, vzdálenými kožními laloky nebo dokonce konvenčními volnými laloky kvůli ohroženým recipientním cévám. V takových případech by mohla být cévní stopka volného laloku dočasně anastomozována k recipientním cévám kontralaterální zdravé nohy a poté rozdělena po adekvátní neovaskularizaci laloku z lůžka rány. Ideální doba pro rozdělení takových pediklů by měla být prozkoumána a přesně vyhodnocena, aby byla u těchto náročných stavů a postupů dosažena maximální možná úspěšnost. Metody: Šestnáct pacientů, kteří neměli vhodnou přilehlou recipientní cévu pro rekonstrukci volným lalokem, bylo v období od února 2017 do června 2021 operováno volným lalokem latissimus dorsi ve formě crossleg flap. Průměrný rozměr defektu měkkých tkání byl 12 × 11 cm (nejmenší 6 × 7 cm; největší 20 × 14 cm). U 12 pacientů byly přítomny zlomeniny tibie typu Gustilo 3B, zatímco u dalších 4 pacientů nebyly přítomny žádné zlomeniny. Předoperačně byla u všech pacientů provedena arteriální angiografie. Po 4. týdnu po operaci byla kolem pediklu na 15 minut nasazena nedrticí svorka. Každý další den byla doba svorky prodloužena o 15 minut (průměrně 14 dní). Poslední 2 dny byl pedikl klemován na 2 hodiny a krvácení bylo hodnoceno vpichovým testem jehlou. Výsledky: Ve všech případech byla hodnocena doba klemování, aby bylo možné vědecky vypočítat adekvátní dobu cévní perfuze potřebnou k plné výživě laloku. Všechny laloky zcela přežily s výjimkou dvou případů nekrózy distální části laloku. Závěr: Crossleg latissimus dorsi může být řešením pro rozsáhlé defekty měkkých tkání na dolních končetinách, zejména při absenci vhodných recipientních cév nebo v případech, kdy by použití žilních štěpů nebylo možné. Je však třeba stanovit ideální dobu před oddělením zkřížené cévní stopky, aby byla dosažena maximální možná úspěšnost rekonstrukce.
Wichterleho hydron při augmentaci prsů – kazuistiky a stručný přehled
B. Jegorov, M. Kubík, J. Měšťák, P. Christodoulou, P. Šuk, M. Molitor
Na přelomu 60.–70. let 20. století je na pole plastické chirurgie uveden nový aloplastický materiál – Wichterleho gel. Český vědec, profesor Otto Wichterle, se svým týmem vyvinul v roce 1961 hydrofilní gel z polymerů, který byl díky své hydrofilii, chemické, tepelné a tvarové stabilitě snášen lépe než gely hydrofobního charakteru a splňoval tak lépe nároky kladeny na protetický materiál. V plastické chirurgii se začal využívat k augmentaci a rekonstrukci prsů. K úspěchu přispěla nenáročná předoperační příprava. Materiál byl implantovaný v celkové anestezii submamárním přístupem nad sval, kde byl fixován stehem k fascii. Po operaci byl aplikován fixační korzetový obvaz. Implantovaný materiál se zpočátku osvědčil dobrým pooperačním průběhem s minimálními komplikacemi. V pozdějším pooperačním období se ale projevily závažné komplikace, především infekce a kalcifikace. Dlouhodobé výsledky jsou prezentovány kazuistikami. Dnes se již tento materiál nepoužívá a je nahrazen modernějšími implantáty.
Ideální načasování revizní operace po infikované kranioplastice
G. Van Hout, G. Vissers, F. Thiessen, T. Tondu
Určení ideálního načasování revizní operace po infikované kranioplastice je náročné. Je třeba vzít v úvahu jak hojení infikované kosti, tak připravenost měkkých tkání. Neexistuje žádný zlatý standard týkající se načasování revizní operace a řada studií má protichůdné výsledky. Mnoho studií doporučuje vyčkat přibližně 6–12 měsíců, aby se snížilo riziko reinfekce. Tato kazuistika zdůrazňuje, že odklad revizní operace infikované kranioplastiky je užitečnou a přínosnou modalitou. Umožňuje delší časový rámec pozorování výskytu dalších infekčních epizod. Kromě toho „delay“ zvyšuje neovaskularizaci tkáně a může tak vést k méně invazivním rekonstrukčním technikám s minimalizací morbidity donorského místa.
Orbitální xantogranulom v dospělosti – kazuistika
E. Rashidov, M. Babakalanova, M. Molitor, Z. Špůrková
Periorbitální plastická chirurgie, zejména horní a dolní blefaroplastika, je velmi častým chirurgickým zákrokem. Obvykle je předoperační nález stejný, operační průběh obvyklý, bez nečekaných komplikací, a pooperační průběh je hladký, rychlý a rovněž bez komplikací. Avšak i tato oblast může být zdrojem nečekaných nálezů a peroperačních překvapení. V tomto článku uvádíme vzácný případ specifické poruchy, orbitálního xantogranulomu v dospělosti (adult orbital xanthogranuloma – AOX), u sedmatřicetileté ženy, která byla léčena pro recidivy AOX obličeje chirurgickými excizemi na Klinice plastické chirurgie Nemocnice na Bulovce.
Miniinvazivní technika skleroterapie mastkem u chronického seromu po abdominoplastice – kazuistika a přehled literatury
R. M. Palacios Huatuco, M. F. Ramírez, H. F. Sala, H. F. Mayer
Tvorba seromu po abdominoplastice je jednou z nejčastějších komplikací, se kterou se setkávají plastičtí chirurgové. U 59letého muže, který podstoupil lipoabdominoplastiku, se vytvořil velký podkožní serom, který přetrvával 7 měsíců. Byla provedena perkutánní sklerotizace mastkem. Předkládáme první zprávu o chronickém seromu po lipoabdominoplastice úspěšně léčeném pomocí sklerotizace mastkem.
Mnohostranné využití stopkovaného SCIP laloku – série případů
S. Adhikari, D. Bhattacharya
Úvod: Tříselné laloky jsou plastickými chirurgy již dlouho používány, a to jak stopkované, tak volné. Z tříselného laloku se vyvinul perforátorový lalok superficiální cirkumflexní ilické arterie (superficial circumflex iliac artery perforator – SCIP), u kterého lze na základě perforátorů superficiální cirkumflexní ilické arterie (SCIA) odebrat celé kožní teritorium tříselného laloku a spolu s ním pouze část SCIA. Stopkovaný lalok SCIP lze také využít ve velkém počtu případů, které jsou popsány v našem článku. Pacienti a metody: V období od ledna 2022 do července 2022 bylo pomocí stopkovaného laloku SCIP operováno 15 pacientů (12 mužů a 3 ženy). U 9 pacientů se jednalo o defekt v oblasti ruky/předloktí, u 2 pacientů o defekt v oblasti šourku, u 2 pacientů o defekt v oblasti penisu, u 1 pacienta o defekt v tříselné oblasti přesahující nad stehenní cévy a u 1 pacienta o defekt v oblasti podbřišku. Výsledky: U jednoho laloku došlo k částečné ztrátě a u jednoho laloku k úplné ztrátě v důsledku komprese pediklu. Donorské místo se ve všech případech dobře zhojilo bez známek disrupce rány nebo tvorby seromu či hematomu. Vzhledem k tomu, že všechny laloky byly poměrně tenké, nebylo nutné provádět další debulking. Závěr: Spolehlivost stopkovaného laloku SCIP svědčí o tom, že tento lalok by měl být používán častěji při rekonstrukcích v oblasti genitálu a jeho okolí a také v případech krytí horní končetiny místo klasického tříselného laloku.