Prospektivní klinická studie výsledků použití posterior-interoseálního volného laloku pro defekty prstů
M. K. Kumaraswamy, S. Chethan, K. S. Shanthakumar, K. Kamal
V praxi chirurgie ruky a plastické chirurgie jsou častá poranění prstů. Existují různé možnosti rekonstrukce defektů prstů. Středně velké kožní defekty prstů, které vyžadují laloky, se běžně kryjí pomocí různých břišních laloků. Tyto konvenční laloky jsou silné, vyžadují dvoufázový zákrok a ruku je třeba udržovat v nepřirozené poloze. Lalok z radiální nebo loketní tepny vyžaduje obětování hlavní výživné cévy. Jako řešení výše uvedených potíží se nabízí krytí defektů prstů volným posteriorinteroseálním lalokem. Uvedená prospektivní observační klinická studie byla provedena na 15 pacientech přijatých do nemocnice terciární úrovně od července 2017 do července 2021. Tito pacienti měli většinou pracovní úraz se ztrátou měkkých tkání prstů. V 6 případech došlo ke zlomeninám prstů. Tito pacienti podstoupili krytí volným posterior-interoseálním lalokem. Velikost laloku se pohybovala od 6 × 3 do 10 × 4 cm. Ve všech případech bylo nutno dárcovské defekty krýt kožním štěpem. Z 15 laloků jich 14 přežilo, přičemž jeden lalok byl ztracen v důsledku žilní kongesce. Průměrná hodnota 2PD byla 7,8 mm, přičemž v 11 z 15 případů bylo celkové procento aktivního pohybu > 70 %. Posterior-interoseální lalok je tenký a poddajný jednoetapový lalok a nemusí vyžadovat ani další ztenčení laloku. Tím se etabluje jako jednofázový zákrok, který nevyžaduje obětování dominantní cévy předloktí.
Algoritmus léčby poststernotomické infekce rány – naše zkušenosti
K. N. Manjunath, S. Shanthakumar, G. Abhijit, S. Anam, S. Ravishankar
Úvod: Střední sternotomie je nejčastěji používaným přístupem v otevřené kardiochirurgii. Stejně jako u jiných operací jsou infekce v místě operace známým jevem. Morbidita však závisí na hloubce infekce. Povrchové infekce rány lze zvládnout konzervativně, avšak hluboké infekce sternální rány vyžadují agresivní přístup, aby se zabránilo katastrofální mediastinitidě.
Proto byla provedena tato studie s cílem klasifikovat infekci sternotomické rány a vypracovat algoritmus léčby povrchových a hlubokých infekcí. Materiál a metody: V období od ledna 2016 do srpna 2021 bylo studováno 25 pacientů, kteří měli infekci
sternotomické rány. Tyto infekce rány byly klasifikovány jako povrchové nebo hluboké infekce sternotomické rány. Výsledky: V roce 2016 byla provedena analýza sternální stěny a jejího povrchu: Povrchové infekce rány byly ošetřeny zředěnými octovými obvazy a hluboké infekce byly ošetřeny oboustranným posunem velkého prsního svalu. Pacienti byli sledováni až do konečného zahojení ran. Byly analyzovány charakteristiky pacientů, komorbidity, délka léčby a výsledky léčby. Pacienti s povrchovou infekcí sternální rány příznivě reagovali na zředěné octové obvazy a pacienti s hlubokou infekcí sternální rány na posun laloků velkého
prsního svalu. Průměrná doba hojení povrchové infekce rány byla 66,2 dne a u hluboké infekce 18 dní. U žádného z pacientů se po léčbě a během sledování nezvýšila závažnost infekce ani nedošlo k opětovné dehiscenci. Závěr: Relativně konzervativní přístup s použitím obvazu ze zředěného octa (1% kyselina octová) u povrchových infekcí sternální rány byl účinný, zatímco u hlubokých
infekcí sternální rány je pro příznivé výsledky nutný agresivní debridement a oboustranný posun svalových laloků. K ověření tohoto léčebného algoritmu je však zapotřebí většího počtu studií.
Úloha perforátorových laloků při rekonstrukci nohy a chodidla
T. A. El-Gammal, Y. S. Hassan, T. Raief , M. Elyounsi, M. Adel
Úvod: Defekty dolních končetin byly vždy výzvou pro rekonstrukční chirurgy. Pro tento problém jsou za nejlepší volbu považovány volné perforátorové laloky, které ale vyžadují složitou mikrochirurgickou techniku. Stopkované perforátorové laloky se jeví jako alternativní možnost. Pacienti a metody: Prospektivní studie byla provedena na 40 pacientech s traumatickými defekty měkkých tkání nohy a chodidla. Byly použity tyto volné laloky: anterolaterální stehenní lalok (ALT) a perforátorový lalok mediální surální tepny (MSAP). Ve skupině stopkovaných perforátorových laloků bylo 10 případů provedeno jako propeller flap, zatímco zbylých 10 laloků bylo konstruováno jako perforator plus flap. Výsledky: Volné laloky byly použity především u defektů velkých rozměrů; zaznamenali jsme jeden případ částečné ztráty laloku a jeden případ úplné nekrózy laloku. MSAP lalok byl první volbou pro krytí velkých defektů na noze a kotníku, protože se jedná o tenký a poddajný lalok, zatímco ALT lalok byl použit pro krytí větších defektů na noze. Stopkované perforátorové laloky byly použity hlavně pro malé až středně velké defekty, zejména v dolní třetině nohy; v provedení propeller flap jsme zaznamenali tři případy ztráty laloku, zatímco u perforator plus laloků jsme nezaznamenali žádný případ ztráty. Závěr: Perforátorové laloky se staly výhodným řešením defektů měkkých tkání dolní končetiny. Pro správný výběr perforátorového laloku je nutné pečlivé posouzení rozměrů a lokalizace defektu, komorbidit pacienta, dostupnosti okolních
měkkých tkání a přítomnosti adekvátních perforátorů.
Typ invaze spinocelulárního karcinomu dutiny ústní a jeho vztah k přítomnosti uzlinových metastáz – přehled
K. Kopecká, R. Pink
Dlaždicobuněčné karcinomy dutiny ústní představují nejpočetnější skupinu malignit v této oblasti. V současné době existuje mnoho prognostických histopatologických faktorů, podle kterých je maxilofaciální chirurg ve spolupráci s onkologem schopen určit prognózu a následně také nastavit vhodnou terapii. V současné době se jako velmi důležitý prognostický faktor jeví vzor invaze dlaždicobuněčného karcinomu v oblasti „invazivní fronty nádoru”. Vzor invaze souvisí s metastatickým potenciálem (a s přítomností subklinických mikroskopických metastáz) a může být odpovědí na otázku, proč ani nádory v časném stadiu nereagují na standardní léčbu. To znamená, že na základě různého invazivního vzoru se dlaždicobuněčné karcinomy dutiny ústní se stejným TNM projevují různým klinickým chováním a růstovými tendencemi a různým metastatickým potenciálem.
Sekundární rekonstrukce očnice a spojivkového vaku – kazuistika
P. Drozdowski, A. Jaworski, Ł. Łątkowski, A. Burkacka, W. Lisovski, M. Handziak, K. Kott, K. Mildner, K. Brzuszkiewicz, A. Drozdowska, I. Łątkowski
Autoři prezentují novou modifikaci rekonstrukce očnice založené na volném laloku musculus vastus lateralis u 41letého pacienta se sekundárním defektem po poranění technickým olejem pod vysokým tlakem. Pacient podstoupil více rekonstrukčních zákroků v různých zdravotnických centrech se špatnými funkčními a estetickými výsledky vč. jednoduchých místních plastik. Pacient podstoupil současnou rekonstrukci měkkých tkání očnice a spojivkového vaku na základě prelaminovaného volného laloku vastus lateralis. Dvoufázová rekonstrukce těchto struktur je výhodná jak pro psychický a mentální stav pacienta, tak pro ekonomiku zdravotního systému. Proto kdykoli je to možné, měli bychom se snažit snížit počet nutných zákroků. Autoři jsou přesvědčeni, že jejich technika může významně zlepšit kvalitu života pacientů po exenteraci, ale současně zdůrazňují, že je třeba provést více zákroků za účelem jejího zdokonalení.
Klinické výsledky vstřebatelných dlah (kompozitů hydroxyapatitu a poly-L-laktidu) pro zlomeniny prstů – kazuistiky
I. Nagura, T. Kanatani, A. Inui, Y. Mifune, R. Kuroda, S. Lucchina
Uvádíme dva případy zlomeniny bazální falangy palce ošetřené vstřebatelnými síťovanými dlahami. V obou případech byly síťované dlahy speciálně upraveny pro každou zlomeninu k dosažení účinku kostního spojení a hojení. Došli jsme k závěru, že vstřebatelné síťované dlahy by mohly být praktickou možností pro zlomeniny palce, zejména tam, kde patentované předlisované kovové dlahy přesně nepřiléhají k redukované oblasti zlomeniny.